Komentář O. Kužílka: Legislativní karambol na dohled

V Poslanecké sněmovně bují pozměňovací návrhy k vloni přijatému zákonu o registru smluv. Na návrh vypustit z něj národní podnik Budvar se nabalily snahy vykostit ho mnohem více – od státních a obecních firem, České televize a rozhlasu, vypustit dodávky léků a zdravotního materiálu včetně superdrahých přístrojů, podnikání vysokých škol a výzkumných ústavů. Poslanecké návrhy už vykvetly do tak košaté kytice, že se v ní už nikdo nevyzná. Hrozí rozsáhlá blamáž a legislativní karambol. Pokud některé návrhy budou přijaty, jejich dopad může být nepředvídatelný. 

Jedno je přitom zřejmé: hlavní příčinou nejasností, co a jak zveřejnit, jsou vylobbované výjimky, které byly do původně jednoduchého zákona vloženy během jeho přijímání. Řada z nich zákon odklonila od jednoduchého výchozího principu. 

Po necelých třech měsících fungování centrálního registru smluv je naopak jasné, že smlouvy lze celkem plynule zveřejňovat a nic hrozného se neděje. Jako na běžícím pásu je zveřejňována i naprostá většina údajně problémových typů smluv. V registru se tak dnes paradoxně objevují i ty, kvůli kterým část poslanců předkládá návrhy změn zákona.

Problémy jsou jinde 

Skutečným problémem jsou jiné otázky. Například limit 50 tisíc korun, pod kterým se zveřejňovat nemusí, vytváří spoustu otazníků u smluv, které nejsou uzavřeny na určitou dobu a za jasně stanovenou cenu. 
Výjimka pro malé obce zase způsobuje nejasnost, zda musejí zveřejňovat i svazky takových obcí. 

Výjimky přinesly i různé možnosti, jak zákon obcházet. Malá obec může založit eseróčko, nabízející konzultace při uzavírání smluv. Tato firmička se poté může stát třetí stranou v jakémkoliv jiném, třeba stamilionovém obchodě za veřejné peníze a mít v něm jen konzultační roli. A smlouva rázem vypadne z povinnosti zveřejnit ji. Výjimka měla malým obcím a jejich firmám ulehčit od administrativní zátěže. Narychlo však byla sepsána tak nešťastně, že obce s sebou „strhávají do tmy“ i ostatní povinné subjekty. Stačilo přitom formulovat výjimku jen pro případ, kdy i druhá strana smlouvy nemusí zveřejňovat. Zmatek vyvolává i výjimka pro státní kolos ČEZ (prosazená jako návrh na vyjmutí firem kotovaných na burze). Smlouvy s ním nikdo zveřejňovat nemusí, s jeho dceřinými firmami už ano. 
Nešťastnou formulací došlo také k tomu, že u smluv zveřejněných v registru už nemusí zadavatelé zveřejnit výslednou cenu zakázky na profilu zadavatele. Ten nemusí být se smlouvou v registru ani nijak propojený. 

Zmatek do zákona vnesl i požadavek, který v něm přistál na poslední chvíli – mít u smluv nad 50 tisíc písemnou formu. Ten snadné zveřejňování velmi komplikuje a už dnes jsou díky němu v registru desítky tisíc smluv (nejčastěji objednávek zdravotnického materiálu), které – pokud k nim v šuplících neexistují potvrzené objednávky – by už za devět měsíců nebyly právně platné. To by mohlo přinést opravdu velké problémy.

Lobbisté přináší nejistoty 

Proč tyto chyby v zákonu uvádím, i když jej jinak dlouhodoběji podporuji? Zmíněné problémy jistě stojí za řešení. Ukazuje se na nich však, že snahy vypustit ze zákona kdekoho, kdo poslal do sněmovny svého lobbistu – od vysokých škol, televize až po státní podniky –, mohou vést nejen k odklonu gigantických objemů peněz z veřejné kontroly, ale i k velkému riziku právní nejistoty. Při hlasování nad předloženými změnami by tedy zákonodárci měli opravdu velmi dobře vážit, které návrhy jsou opravdu dobré a potřebné. Jako třeba ten poslanců Pletichy a Bartoška, zrušit zbytečně striktní požadavek výhradně písemné formy smluv. Stačí smlouvu textově zachytit a zveřejnit. Vše by se zjednodušilo a přitom by se smlouvy zveřejnily. 

Zdaleka ne všechny návrhy jsou však takto racionální. Přejme si tedy u poslanců zralou úvahu, jaké změny zákonu prospějí.

OLDŘICH KUŽÍLEK

Autor, poradce Otevřené společnosti, o. p. s., je jedním z garantů platformy Rekonstrukce státu poradce pro otevřenost veřejné správy

Komentář vyšel 24. září 2016 v Lidových novinách.