Chceš demokratické Česko bez korupce? Klikni a podpoř naše aktivity darem.

Euro o registru smluv: Nahlédnutí do státní kuchyně

Euro o registru smluv: Nahlédnutí do státní kuchyně

    Sdílet: 24. 11. 2016

    Praha, 21.11.2016 - Přehledně zveřejněné smlouvy pomáhají odhalit problematické firmy, s nimiž stát obchoduje.

    Zákon o registru smluv se narodil s handicapem. Platí sice od začátku července a přikazuje obcím, krajům, úřadům a státním firmám zveřejnit, s kým obchodují. Za neplnění této povinnosti však nebudou až do příštího roku žádné pokuty. Ve sněmovně navíc k chystané novele zákona při nesli poslanci 23 výjimek, které by zákon zcela okleštily.

    Přesto první data z registru ukazují, jak důležité je ho mít. Například na ministerstvu obrany se mohou zamyslet nad tím, proč si nechávají kontrolovat za 287 tisíc služební auta u firmy, jejíž statutární zástupce má trvalé bydliště na radnici Prahy 7.

    Na začátku je důležité říci, že údaje z registru smluv automaticky nikoho neusvědčují z nekalostí. Firma Diskard STK se sídlem v pražských Stodůlkách, o níž je v tomto případě řeč, má další jednatele, kteří už bydliště na radnici nemají.

    Podobné výstražné signály z registru nicméně mohou upozornit na problematické firmy, se kterými stát obchoduje.

    Statistiky vzešlé z první hluboké analýzy dat z registru, které připravila společnost EconLab fungující při Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy, ukazují takových signálů mnoho. Na konci října, kdy EconLab data sbírala, bylo v registru kolem 40 tisíc smluv a ukázalo se, že 1206 z nich uzavřeli úředníci s firmami, které mají ve vlastnické struktuře zahraniční právní osobu a v řadě případů daní v zemích označovaných jako daňové ráje. Opět, nic trestného to není, ale do průhlednosti to má daleko.

    I to málo, co jsme se zatím dozvěděli, stačí k tomu, aby se poslanci pokusili přes smlouvy zase „hodit deku“ a jednotlivé organizace z povinného zveřejňování vyloučit. Některé návrhy chtějí vyškrtnout státní a městské firmy, exministr průmyslu Milan Urban přišel pak s návrhem, který by od zveřejňování osvobodil až 90 procent subjektů. Odpůrci zákona používají argument, že se státní, městské či krajské podniky pohybují v tržním prostředí a po zveřejnění smluv zkrachují. Existuje ovšem praxe začerňování citlivých údajů, kterou se hned od začátku naučily instituce využívat. Co je a není citlivé, ale budou muset ještě svou praxí určit soudy, až někdo konkrétní smlouvu napadne. Zatím některé firmy začerňují téměř vše.

    Jak a jestli se bude čerstvý zákon měnit, se chce dohodnout ještě koaliční rada. U ČSSD a KDU-­ČSL jsou dosud reakce nejasné (KDU bojuje hlavně za pivovar Budvar, kvůli němuž novela vznikla), hnutí ANO se výjimkám spíše brání.

    ***

    314 smluv uzavřel stát se subjekty, které mají anonymní akcie na majitele. 

    9 smluv podepsal stát s firmami, jejichž statutární zástupce má svoji adresu shodnou s libovolným obecním úřadem, může jít tedy o formálního bezdomovce. 

    800 smluv je s firmami, které mají hromadné sídlo a na své adrese zřejmě reálně nefungují

    615 smluv podepsaly úřady s firmami, které podle dat ČSÚ nemají žádné zaměstnance. 

    1206 kontraktů podepsali státní úředníci podle dat z registru s firmami, které mají ve vlastnické struktuře zahraniční právní osobu, tedy s takzvanými off shory.


    JAK ZVEŘEJŇUJÍ SVOJE SMLOUVY STÁTNÍ FIRMY (k 24.10.2016)

    Název Počet smluv Objem v mil.(Kč) Uvedena cena (%) Zveřejněn partner (%) Česká pošta 5071 1285 12,3 2,9 Českomoravská záruční a rozvojová banka 1568 130 7,0 2,1 Diamo 319 311 96,2 90,6 Budějovický Budvar 270 0 0,0 0,4 Explosia 237 1 1,3 1,7 Řízení letového provozu ČR 162 63 57,4 80,2 Palivový kombinát Ústí 133 230 81,2 94,0 Státní tiskárna cenin 109 1953 47,7 84,4 Lesy ČR 107 9 55,1 100,0 LOM Praha 93 162 19,4 30,1 České dráhy 84 5849 75,0 100,0 Čepro 78 479 34,6 98,7 Český Aeroholding 71 26 15,5 94,4 Povodí Ohře 265 415 97,7 98,1 Povodí Vltavy 234 328 76,5 97,9 Povodí Odry 216 4 2,3 5,6 Povodí Moravy 202 225 85,1 89,6 Povodí Labe 201 339 92,5 100,0
    Petr Weikert

    Článek vyšel 21. listopadu 2016 v týdeníku Euro.

    Sdílet: