Jednoduché pravidlo: když stát za něco utrácí víc než 50 tisíc korun, má k tomu dát smlouvu na internet – s možností začernit citlivé osobní a obchodní údaje. Na Slovensku trvalo jeho zavedení tři měsíce, u nás přes pět let. Ale zdá se, že jsme již u cíle.
Už před přijetím zákona o registru o něm kritici mluvili jako o téměř jistém konci světa. Stát, města a jejich firmy prý odtajní veškeré své know-how, úřady zkolabují, starostové to nezvládnou a podobně. Nyní máme za sebou první rok zveřejňování smluv v testovacím režimu (v něm prozatím neplatila sankce, že smlouva, která není do tří měsíců zveřejněná, neplatí).
A světe, div se, nic podobného se zatím nestalo. Naopak: v registru se za rok objevilo přes pět set tisíc smluv, zveřejňovala je většina státních firem i největších nemocnic. Někteří sice využívali možnosti utajit cenu i dodavatele víc, než je zdrávo. Ale i tak převažují pozitivní zkušenosti. Občané se na několik kliknutí mohou dívat na to, jaké smlouvy jejich město a s kým uzavírá. Každý týden vychází v novinách nové zprávy, ve kterých slouží registr smluv jako zdroj informací o podezřelém čachrování z veřejných peněz.
Smlouvy, na které by novináři čekali měsíce, mají k dispozici ihned. Registr ukázal třeba i to, že přes čtyřicet tisíc smluv ročně uzavřou veřejné instituce s firmami, které mají vazbu na politiky nebo sponzory stran. Iniciátor zákona, poslanec Jan Farský, často upozorňuje na to, že největším přínosem registru jsou nevýhodné smlouvy, které města a stát kvůli obavě z následného zveřejnění vůbec neuzavřou.
Na řadě míst vládne s registrem smluv jednoznačná spokojenost. Přesto jsme první rok fungování zákona byli svědky toho, jak je přijatý zákon terčem ostřelování ze všech stran. V jednu chvíli nad ním visela hrozba, že z něj zmizí smlouvy státních i městských firem v celkovém objemu asi 150 miliard korun ročně. Díky tisícům e-mailů od občanů politikům, stovkám schůzek a hodin strávených debatami s politiky se podařilo tuto hrozbu zažehnat.
Senátoři se neshodli na žádném stanovisku k takzvané kompromisní novele zákona, a tak jde k podpisu prezidentovi jen několik dílčích výjimek z něj – i když ani k nim nejsou žádné argumenty. Nejsmutnější z nich je výjimka pro poslance, a také pro firmu ČEZ. Konec světa se tedy kvůli zveřejňování smluv nekoná a ani nehrozí.
Václav Zeman
Autor je člen platformy Rekonstrukce státu.
Komentář vyšel 22. července 2017 v Brněnském deníku.
Chci být v obraze a dostávat informace o tom, co podstatného se v politice děje a jak politici plní své sliby.
Podpořím férovější a průhlednější politiku v Česku
