Zdá se, že z referenda se stal všelék na neduhy české demokracie. Politické strany se předhánějí v tom, kdo voličům nabídne lidovější referendum. Aktuálně vláda v demisi podpořila trochu méně lidový návrh ČSSD, který navrhuje jako práh pro vyvolání referenda 850 tisíc podpisů. Svůj boj za přímou demokracii ale stále nevzdává ani SPD nebo KSČM. Nejspíš si neuvědomují, že obecné referendum v jejich podání je neřízená střela, která snadno může smést i své tvůrce.
Tomio Okamura a Vojtěch Filip chtějí, aby k vyvolání referenda „zdola“, tedy lidovou iniciativou, stačilo jen sto tisíc podpisů. Současně se referendum podle SPD může vztahovat na jakoukoliv otázku mimo těch, které jsou v rozporu s ústavou nebo s mezinárodními závazky České republiky. Komunisté by pak mimo hlasování lidu postavili ještě daně, odvody a státní rozpočet. Odpůrcům SPD i KSČM to však stále dává příležitost vrátit oběma stranám jejich nápady i s úroky.
Referendum pravděpodobně nebude moci zakázat tyto politické strany přímo, neboť to by znamenalo omezení lidských práv i podstatných náležitostí demokratického právního řádu garantovaných ústavou. Nicméně by zřejmě šlo vyhlásit referendum o nějaké technikálii. Například, že „politické strany bez vnitřní demokracie se nemohou účastnit voleb“, což by mohl být problém pro SPD, která je stranou jednoho muže. Případně „politické strany nesmí prosazovat totalitní ideologie“, což by asi nepotěšilo KSČM, která má komunismus v názvu a marxismus v programu.
Pokud by zákon technicistním referendům nezabránil, tak po schválení vypukne závod, kdo nejdříve posbírá dost podpisů na první referenda. V tom má Praha ohromnou výhodu, protože před východem z metra jde sto tisíc podpisů posbírat rychle. Zvláště, když kreativní aktivisté přidají k zákazu KSČM a Okamury třeba ještě referendum o prohlášení Járy Cimrmana za největšího Čecha. Na tři archy zároveň se podepíše dost příznivců politické absurdity za pár dní.
Aktivní cimrmanologové
Návrh SPD přitom žádá, aby výsledek referenda byl platný bez ohledu na to, kolik lidí se hlasování zúčastní. Přitom však SPD a KSČM mají skalních příznivců tak do 10 procent voličů a zbylých 90 procent bude v referendu stát proti nim. Okamurovci měli v posledních průzkumech volebních preferencí pravda něco nad 11 procent, ale to je zřejmě nezachrání. Stačí jen účast aktivních cimrmanologů v souběžném referendu k tomu, aby byl technicistní zákaz obou stran schválen.
Pak by nastala groteska o tom, že máme v parlamentu dvě strany zakázané referendem. Soudy by rozhodovaly, zda splňují požadavky uvalené referendem na to, aby mohly fungovat jako politické strany. Na pár let politické a ústavní krize by první referenda mohla vystačit.
Pokud by do zákona o obecném referendu prošel i Okamurův návrh, že výsledek referenda nejde po dva roky změnit, pak by to mohlo znamenat, že by komunisti s Okamurou nedostávali ze státního rozpočtu příspěvky. Jejich poslanci by žebrotu určitě nesli s pokorou, neboť hlas lidu projevený v referendu se nesmí zpochybnit.
Referendum zřejmě nebude moci zakázat SPD a KSČM přímo, nicméně by zřejmě šlo vyhlásit referendum o nějaké technikálii. Například že „politické strany bez vnitřní demokracie se nemohou účastnit voleb“, což by mohl být problém pro SPD, která je stranou jednoho muže.
Autorem textu je Zdeněk Kudrna, ekonom působící na Salzburské univerzitě. Text vyšel 9. dubna 2018 v Lidových novinách v rubrice Úhel pohledu.
Zdeněk Kudrna je jedním z členů Fora expertů výzvy Mantinely demokracie. Rekonstrukce státu iniciovala už na podzim roku 2017 veřejnou debatu o tom, kdy vláda překračuje základní ústavní meze a pravidla, která vyplývají z dělby moci. Nezávislí experti pak dali dohromady 19 mantinelů, které by každá vláda měla respektovat. Jedním z mantinelů je také Referendum s respektem k Ústavě. Experti spojení s výzvou proto komentují svůj přístup k aktuálním návrhům obecného referenda.
Chci být v obraze a dostávat informace o tom, co podstatného se v politice děje a jak politici plní své sliby.
Podpořím férovější a průhlednější politiku v Česku
