Není to ani rok, kdy na sjezdu ČSSD premiér Sobotka vyzval do boje za „udržení svobodné politické soutěže“. ČSSD se usnesla, že zapracuje na opatřeních proti ohrožení demokracie. Jedno z nich bylo zpřísnit pravidla pro financování politických stran a volebních kampaní. Politické finance, loni priorita, se ale bez velkého zájmu vytratily z novoročních priorit ČSSD i těch, které premiér pro zbývající dva roky vlády představil na nedělním obědě prezidentovi. Určitě to není proto, že by bylo splněno. Jak potvrdila nedávná monitorovací skupina států GRECO, ČR závazek zprůhlednit sponzoring stále a opakovaně nestíhá.
Co se tedy stalo? Zákony ohledně stranických kas a kampaní doputovaly do sněmovny v loňském září. Od té doby se tam poměrně bezvládně povalují a odkládají. V březnu by je měly probírat poslanecké výbory. Možná se ani „nestihnou“ přijmout do června, tedy nebude dost času zavést je do praxe, aby se podle nich kontrolovaly příští parlamentní volby.
Jde přitom, jak sám premiér přiznal, pravděpodobně o největší reformu stranických penězotoků od roku 1991, kdy byl současný systém kontroly a omezení nastaven. Může jít o změnu pravidel na dalších dvacet let. Současný návrh legislativců pod ministry Chovancem a Dienstbierem přináší dobrý základ. Česko by přestalo být jednou ze tří zemí EU, kde sponzoring a účetnictví kampaní kontrolují pouze sami poslanci. Nově by měl hlídat nezávislý aktivní úřad (po vzoru NKÚ) a vyžadovat transparentnost. A také – právě na návrh ČSSD – se omezí roční objem darů od jedné osoby (čtěte Andreje Babiše, ABL či Agrofertu) či zastropují výdaje na kampaně.
ČSSD ztratila zájem
Pes je zakopán v detailu. Při návrhu kontrolních mechanismů zůstala v zákoně řada zadních vrátek, tedy spíše širokých vrat, kterými se lze kontrole vyhnout. Například příliš nízké sankce: za neoznačenou inzerci by velká strana zaplatila maximálně tisícinu toho, co vydá na běžnou předvolební kampaň. Zákon také nepočítá s žádnou kontrolou stranických firem. Ty v minulosti sloužily k černému financování stran (jak se prokázalo v protikorupčním novinářském testu, podezření padlo také na sociálnědemokratickou firmu Cíl). Nic nebrání tomu, aby se v budoucnosti tato praktika zase použila. Nakonec zákon neřeší ani případy, kdy volební reklamu nenakoupí kandidát nebo strana sama, ale nějaký jiný, „nezávislý“ subjekt – třeba přátelé Miloše Zemana nebo prodejce vodňanského kuřete.
Sama ČSSD si zřejmě uvědomuje, že děravý zákon ji před kandidáty typu senátora Valenty nebo Andreje Babiše neochrání. Proto o něj ztratila zájem a raději toleruje jakýsi polotovar. Z obrany demokratické soutěže a největší reformy od listopadu 1989 tak bude jen půlkrok. Pravidla pro peníze v politice zůstanou jednou nohou v hlubokých devadesátých letech.
NIKOLA HOŘEJŠ, platforma Rekonstrukce státu
Komentář vyšel 2. března 2016 v deníku Lidové noviny.