STANOVISKO REKONSTRUKCE STÁTU: Čapí hnízdo ukazuje díry v kontrole státu. Podaří se je zalepit?

Poslanecká sněmovna má dnes jednat o dotaci, která s nejvyšší pravděpodobností souvisí s podnikáním ministra financí Andreje Babiše. Tuto kauzu jsme dosud komentovali spíše jen letmo, jelikož přímo nespadá do agendy platformy Rekonstrukce státu, která se soustředí na prosazení konkrétních zákonů. Investigací podobných kauz se ovšem podle svých možností věnují jednotlivé organizace a také často na problémy této vlády či ministra financí upozorňovaly. (Například organizace Naši politici odhalila dosazování lidí ANO do dozorčích rad podniků státu. EconLab zase před dvěma lety upozorňoval, že státní správa stále nekontroluje, komu firmy žádající o dotace patří.). Nyní se proto ke kauze vyjadřujeme zejména s ohledem na systémové změny, které prosazujeme, a poznatky jednotlivých členských organizací platformy.

V diskusi o střetu zájmu jednoho ministra se zapomíná na systémové souvislosti a v celé věci chybí návrhy racionálních řešení. Kauza “Čapí hnízdo” nespočívá pouze v tom, zda má skončit v politice jeden konkrétní člověk. Střídání aktérů systémovou změnu nepřinese. Kauza má více rovin a ty další jsou možná ještě závažnější.

První rovinou je otázka, zda došlo k dotačnímu podvodu, když Farma Čapí hnízdo díky anonymnímu vlastnictví dosáhla na dotace. Pokud by byla bývala vlastnictvím Agrofertu, na dotaci by si sáhnout nemohla. Tato otázka by měla být vyšetřena řádně, stejně jako u jakéhokoliv občana České republiky. Anonymní akcie společnosti Farma Čapí hnízdo značně ztíží vyšetřování trestného činu a buďme rádi, že byly eliminovány a dnes již je řádově komplikovanější skrývat skutečného vlastníka než v době, kdy se případ čapího hnízda stal. Nic to nemění na faktu, že úřady stále konečné vlastníky příjemců systémově nezjišťují, jak píše Lukáš Wagenknecht.

Hlavním celospolečenským problémem skandálu „Čapí hnízdo“ je dlouhodobě diskutovaná otázka střetu zájmů u ministra financí a vlastníka skupiny Agrofert. V kauze má však konkrétní podobu: Nepůsobí ministr v rámci své funkce jakýmkoli způsobem na úředníky, kteří kontrolují přidělení dotací pro společnosti, které přímo či nepřímo sám ministr vlastní? Andrej Babiš by měl proto ideálně do konce vyšetření celé věci delegovat ty své funkce, ze kterých může mít na výsledek kontrol vliv. Pokud se prokáže, že tuto ministr ovlivňoval či ovlivňuje kontrolující zaměstnance ministerstva ve svůj prospěch, půjde o zneužití funkce. V takovém případě by v zemi s vyvinutou politickou kulturou měl ministr svoji funkci opustit.

Nejzávažnější ovšem je  - a je to ve stínu jednotlivých kauz -  že tato vláda zatím neuvedla v praxi žádné z předsevzatých reformních zákonů, které by měly dalším kauzám typu Čapího hnízda předcházet. I konec anonymních akcií prošel jen díky tomu, že tu byl tlak veřejnosti, včetně neziskových organizací pod hlavičkou Rekonstrukce státu. Stejný tlak bude nyní potřeba, aby se zabránilo vyprázdnění zákona o registru smluv nebo naopak rozšíření nezávislého auditu NKÚ. 

Paradoxem zůstává, že moralizující a pohoršená politická scéna na jednu stranu odsuzuje případ Čapího hnízda, ale není ochotna posilovat veřejnou kontrolou politiků, státu a státních firem. Z reformních protikorupčních zákonů byl prosazen v zásadě jediný byť přelomový zákon - registr smluv. Bylo to za zásadního přispění Hnutí ANO pod taktovkou Andreje Babiše, ze kterého ale reformní energie rychle vyprchala a zákon se možná nedožije ani uvedení do praxe. Systémové zlepšení média nechala takřka bez povšimnutí. Politici se rychle učí, že zlepšování veřejné kontroly jim nepřinese nikdy tolik bodů, jako útoky na různé reálné i imaginární nepřátele.

Pavel Franc, Frank Bold
Martin Kameník, Oživení o.s.
Oldřich Kužílek, Otevřená společnost, o.p.s.
Jiří Skuhrovec, EconLab, z.s.
Michal Voda, Naši politici, o.s.