Analýza: Ministerstvo vnitra připravilo nový právní rámec pro zvládání pandemie, zatím je plný rizik

Rekonstrukce státu už od jara radí vládě, jak se popasovat s koronavirovou krizí v mezích zákonů, a efektivně a transparentně nastartovat ekonomiku. V dubnu jsme přišli s tím, že nouzový stav neposkytuje ideální právní rámec pro dlouhodobý boj s virovou epidemií. Vládě jsme doporučili přijmout dočasný speciální pandemický zákon.

Vláda se však vydala jinou cestou. Ministerstvo vnitra připravilo daleko komplexnější změnu zákonů „šitých na míru pandemii” - novelu Ústavního zákona o bezpečnosti ČR a novelu krizového zákona. Posvítili jsme si proto na klíčové body tohoto návrhu a zhodnotili, jestli splňuje několik základních principů, jimiž by se pandemická legislativa měla řídit.

Stav nebezpečí - jak se liší od nouzového stavu?

Novela zakotvuje na ústavní úrovni další krizový stav, kterým je stav nebezpečí. Návrh však neobsahuje dostatečně jasné vymezení rozdílů mezi stavem nebezpečí a nouzovým stavem. „V dalším legislativním procesu je třeba vyjasnit rozdíly mezi stavem nebezpečí a nouzovým stavem, jinak by to mohlo potenciálně vést až k nejasnostem v jejich použití v praxi,” upozorňuje právník Lukáš Kraus z Rekonstrukce státu.

Kroky vlády budou pod dohledem poslanců i senátorů

Novela je naopak poměrně zdařilá, co se týká nastavení parlamentní kontroly kroků vlády. Podle návrhu je vláda odpovědná Poslanecké sněmovně, která může vyhlášený krizový stav zrušit a jejíž souhlas je nutný k jeho případnému prodloužení. „Co se týče nové úpravy možného prodlužování volebního období a lhůty pro konání voleb, zde jako ústavní pojistka funguje Senát, který musí takový zákon vždy schválit a v rámci legislativního procesu nemůže být přehlasován Poslaneckou sněmovnou,” říká právnička Rekonstrukce státu Markéta Brabcová. 

Náhrada škody bez náhrady ušlého zisku

Podle aktuálního znění krizového zákona (který platí během nouzového stavu) musí stát zajistit alespoň částečné odškodnění všech občanů prokazatelně poškozených opatřeními vlády. Občané mají právo se náhrady škody domáhat soudně.

V připravované novelizaci se však možnost žádat po státu náhradu škody zužuje. Nově navrhovaná úprava náhrady škody v krizovém zákoně omezuje možný rozsah náhrady škody fyzických a právnických osob. Zatímco stávající ustanovení upravuje náhradu škody vzniklé v souvislosti s krizovými opatřeními, novela hovoří o náhradě skutečné škody. „V praxi tato změna znamená zmenšení rozsahu odpovědnosti státu za náhradu škody, neboť skutečná škoda v sobě již nezahrnuje povinnost státu nahradit podnikatelům ušlý zisk,” dodává Markéta Brabcová.

Omezení práva na informace z krizového řízení
Nejvíce problematickým bodem novely je způsob, jakým upravuje informační povinnost. Novela jako úplnou novinku přináší zákaz poskytování informací, které by mohly ohrozit připravenost na krizové situace, účinnost krizových opatřeních, nebo by mohly vést k ohrožení kritické infrastruktury. Konkrétní ustanovení paragrafu 38a je velmi vágní, a může umožnit úřadům odpírat občanům i poskytnutí informací o věcech, které s krizovým řízením souvisí jen vzdáleně.

„Důvodem návrhu je nepochybně snaha příslušných pracovišť rozvázat si ruce a získat možnost rozhodovat o utajení libovolných informací s jakkoli volným vztahem ke krizovému řízení,“ řekl Oldřich Kužílek z Otevřené společnosti, spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím, který je jedním z autorů této analýzy.

Návrh navíc obsahuje také ustanovení o možnosti prodlužování lhůt k plnění povinností správních orgánů. To se může zcela jistě dotknout také práva na informace a omezovat efektivní získávání informací o průběhu krizového stavu, opatřeních učiněných vládou a nakládání s veřejnými prostředky. 

„Omezování práva na informace může vést k zakrývání politické odpovědnosti, snižování transparentnosti a představuje zásadní deficit demokratické společnosti,” uzavírá Oldřich Kužílek. Rekonstrukce státu proto před touto částí návrhu varuje, a požaduje jeho přepracování.