Komentář Josefa Karlického: Prokletí zákona o státním zastupitelství. Měla by se vláda konečně poučit?

Nejvyšší státní zástupce může i nadále skončit ve funkci, kdykoliv si vláda pískne. A to za situace, kdy post ministryně spravedlnosti převzala Marie Benešová jen den poté, co policie navrhla obžalobu premiéra. Za situace, kdy nová ministryně mluví o zeštíhlování justice a státní zástupci tak nemají své místo vůbec jisté. Za situace, kdy Evropská komise prošetřuje premiérův střet zájmů a zjištění auditu může přinést vyšetřování Agrofertu policií a státními zástupci. Obavy navíc panují i o zachování nezávislosti soudců. Ještě v tomto volebním období se totiž budou měnit předsedové vrchních a krajských soudů nebo Městského soudu v Praze. Ty by přitom měli rozhodovat o kauze Čapí hnízdo nebo kauzách kolem Hradu.

Veřejnost má i nadále závažný důvod pochybovat o tom, že se představitelé justice nedostanou pod politický tlak. Vláda dosud nepřijala ani jedinou z pojistek pro nezávislost justice, které po ní požaduje Rekonstrukce státu, organizátoři protestů i opoziční strany. I v případě, že ještě v červnu předloží ministryně spravedlnosti komplexní vládní novelu zákona o státním zastupitelství, prvních pojistek bychom se s pořádnou dávkou štěstí dočkali nejdříve v roce 2022. Může se však také stát, že se jich nedočkáme vůbec. Veškeré dosavadní pokusy vlád o posílení nezávislosti státních zástupců od roku 1993 totiž vždy havarovaly.

Vládní novela: Mission Impossible

Postavení a pravomoci státních zástupců v České republice po roce 1989 nově upravil zákon o státním zastupitelství z roku 1993. Ten platí dodnes. Pokusů o komplexní novelu nebo zcela nový zákon, který by posílil nezávislost státních zástupců na politicích, se od té doby objevilo požehnaně. Neuspěl však ani jeden. Jako první o to usiloval ministr spravedlnosti Otakar Motejl (ČSSD) v roce 1999. Jeho zcela nový zákon však především kvůli smluvně-opoziční ODS Sněmovna vyšachovala v druhém čtení, načež ministr rezignoval. Na úsilí posílit nezávislost státních zástupců navázal Motejlův spolustraník a nový ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš, kterému se podařilo v roce 2002 novelu vycházející z návrhu zákona svého předchůdce prosadit. Poslanci z něj však ještě stihli vyškrtnout ustanovení, které by vládě vzalo pravomoc odvolat nejvyššího státního zástupce, kdykoliv jí to bude po chuti.

O necelých 10 let později se komplexní novelizace zákona prozměnu zhostila ODS s Jiřím Pospíšilem jako ministrem spravedlnosti. Ta měla nezávislost státních zástupců výrazně posílit, zavést pevné funkční období bez možnosti funkci opakovat a možnost odvolat nejvyššího státního zástupce pouze na základě kárného řízení - tedy parametry, které obsahují i současné poslanecké a vládní návrhy. Předložit novelu Sněmovně však již nestihl. V roce 2013 na práci Jiřího Pospíšila navázal ministr Pavel Blažek (ODS) a předložil nový zákon o státním zastupitelství Sněmovně. Vláda Petra Nečase však skončila dříve, než poslanci stihli zákon schválit. Nastupující ministryně spravedlnosti za Rusnokovy úřednické vlády, a možná Vám bude její jméno povědomé, následně návrh zákona stáhla jako nedodělek. Tou ministryní byla Marie Benešová. Vláda, která měla nový zákon jako jednu z priorit programového prohlášení, už další návrh nepředložila.

ANO...nebo taky ne

Následovala série pokusů ministrů spravedlnosti za ANO, Helenou Válkovou počínaje. I pro ni měl být nový zákon prioritou. Její první návrh z roku 2014 však nezávislost státních zástupců spíše oslaboval o dočkal se kritiky ze všech stran, včetně samotných žalobců. Další návrh - hádáte správně - už nepředložila a na funkci rezignovala. Kritika se snesla rovněž i na návrh jejího nástupce Roberta Pelikána z roku 2016, který úsilí o prosazení nového zákona dočasně vzdal. Novému zákonu ale dal šanci znovu po volbách v roce 2017. Scénář se však opakoval. Dřív než ho stihl předložit, odstoupil.

Zákon začal připravovat také nový ministr spravedlnosti Jan Kněžínek, který se však nakonec rozhodl pouze pro komplexní vládní novelu. Po vzoru svých předchůdců ale ještě před jejím prosazením z funkce odešel. Počítáme tedy, že na přípravách vládní novely si doposud zlámalo zuby osm ministrů spravedlnosti, kteří celkově připravili šest neživotaschopných návrhů.

Řešením je poslanecká novela

A tím se znovu dostáváme do roku 2019. Ministryní je opět Marie Benešová a na stole je další vládní novela zákona o státním zastupitelství. Vzhledem k tomu, že by novela měla přinést celou řadu novinek, které se netýkají jen posílení nezávislosti státních zástupců, lze jen těžko očekávat hladký průběh Sněmovnou. Pro zažehnání současné krize ale existuje i podstatně jednodušší řešení - úzká novela z pera poslanců. I ta je připravena k předložení a řeší opravdu jen to aktuálně nejnutnější, tedy odvolatelnost nejvyššího státního zástupce pouze na základě kárného řízení, funkční období pro vedoucí státní zástupce a přechodná období, která zajistí, že státní zástupci neskončí ve funkci momentem, kdy novela začne platit.

To jsou parametry, které obsahuje i vládní návrh a shoduje se na nich vládní koalice i opoziční strany. Spíše než se spoléhat na to, že Marie Benešová prolomí prokletí, které v minulosti postihlo každý pokus o komplexní vládní novelu nebo o zcela nový zákon, by bylo nejlepším řešením podpořit tu poslaneckou. Pokud by ji vládní strany podpořily, základní pojistky pro nezávislost justice by mohly začít platit už na začátku roku 2020.

Zbývající části z vládního návrhu by mohly být předloženy standardní vládní cestou poté. Zatím se ale zdá, že vládní strany občanské protesty nechávají v klidu a nechtějí připustit, aby si opoziční politici hráli na jejich písečku. Jasné garance nezávislosti justice ale potřebujeme teď, ne po dalších sněmovních volbách. Jestli vůbec…

Josef Karlický, vedoucí týmu Rekonstrukce státu