Legislativní kutilství v době krize: 3 přešlapy vlády za jeden den

Protiústavnost vyhlášení nouzového stavu po čtvrtečním odmítnutí Sněmovny ho prodloužit dnes konstatovala řada odborníků včetně právníků Frank Bold a expertů Sítě k ochraně demokracie. Ti dovozují protiústavnost z faktu, že od okamžiku neprodloužení nouzového stavu Sněmovnou v minulém týdnu nedošlo ke změně okolností, které by opravňovaly nové vyhlášení nouzového stavu. Žádost hejtmanů v tomto ohledu nic nemění. Jedná se tedy o obcházení kontrolní funkce Sněmovny a narušení dělby moci.

Novelu krizové legislativy, která mimo jiné upravuje pravomoci vlády během nouzového stavu, vláda přijala navzdory negativnímu stanovisku Legislativní rady vlády a odmítavému postoji většiny členů Sněmovní komise pro Ústavu. Mezi nejvíc problematické části patří např. možnost obcházení nutného souhlasu Sněmovny při nouzových stavech, nejasná přezkoumatelnost opatření vlády, chybějící povinnost odůvodnění či výrazné omezení náhrady škod.

Schválený návrh pandemického zákona je pak prakticky totožný s verzí z května 2020, a to bohužel včetně jejích nedostatků. Návrh vůbec nereflektuje zásadní připomínky, bez nichž nemůže zákon přinést uspokojivé řešení pro veřejnost, ani potřebnou dohodu vládních a opozičních stran. Vládnímu návrhu chybí v prvé řadě uspokojivý mechanismus pro náhradu škody, dostatečná soudní a parlamentní kontrola, povinnost vlády informovat parlament i veřejnost, a dále také provázanost s nouzovým zásobováním a krizovým řízením.

Navíc vláda v zákoně zřejmě navrhuje menší škálu opatření, než sama uplatňuje při nejvyšším stupni epidemického ohrožení, což paradoxně znamená, že by jí ani pandemický zákon nemusel stačit. Obzvlášť v době, kdy musí krotit nekontrolované šíření epidemie.

Je nezbytné situaci okamžitě řešit. Protiústavní nouzový stav musí být co nejdříve nahrazen ústavním a účinným právním rámcem, který dá vládě potřebné možnosti k řešení a občanům potřebné informace a záruky proti zneužití. Cestou k řešení rozhodně není novela ústavního zákona o bezpečnosti. Ta je evidentně potřebná coby nejvhodnější dlouhodobé řešení, ale není přijatelné a zřejmě ani možné měnit ústavní zákony v řádu dní. Pandemický zákon vhodnou cestou je, jelikož jej lze schválit velmi rychle, a to i ve stavu legislativní nouze. Ale musí doznat zásadních změn a nabídnout tak přijatelný režim pro veřejnost i možnost širší politické shody.

Josef Karlický, vedoucí Rekonstrukce státu