Ministerstvo vnitra předložilo vládě novelu zákona o svobodném přístupu k informacím. Ta měla omezit zneužívání práva na informace nebo přesně definovat, které instituce musí občanům informace poskytnout. Návrh to však s ochranou úřadů před šikanózními žádostmi přehnal tak, že významně omezuje právo občanů na informace z veřejné správy. Navíc zavádí další široké výjimky z poskytování informací. Přislíbený výčet institucí, které jsou ze zákona povinné odpovídat na žádosti, návrh vůbec neobsahuje. Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) návrh prozatím stáhl z vlády.
Rekonstrukce státu přináší přehled největších slabin aktuálního návrhu.
1. Vládní návrh neobsahuje klíčový aspekt dlouho připravované novelizace, tedy vymezení přesnější definice povinných subjektů. Lidé se tak nedovolají svého práva žádat informace u těch institucí, které o sobě budou tvrdit, že se na ně „zákon 106” nevztahuje. Řešit konkrétní případy by pak zřejmě musely až soudy, jejichž rozhodnutí doteď byla různorodá. Dřívější verze novely z dílny Ministerstva vnitra přitom s definicí povinných subjektů počítala. Ministerstvo to také již vloni přislíbilo protikorupčním organizacím a je proto jen těžko pochopitelné, proč od tohoto záměru úplně upustilo.
Zařazení přesnější definice povinných subjektů do informačního zákona má posílit právní jistotu na obou stranách - u žadatelů, ale také u samotných povinných subjektů. Nabízí se řešení, které přijal sněmovní Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj 10. 5. 2018 v rámci projednávání sněmovního tisku č. 50 (usnesení k dispozici zde a zápis z jednání zde).
2. V rámci návrhu se rozšiřuje utajování k ochraně důvěrnosti poměrů osob. Značně se zvětšuje původní výjimka, navíc nad rámec právní úpravy daní, ačkoli smyslem § 10 informačního zákona je ochrana údajů získaných na základě daňových zákonů, jež vypovídají o majetkových poměrech soukromých osob. Návrhem se snižuje protikorupční potenciál současné právní úpravy. Například by bylo tajné, zda potrestaná firma skutečně zaplatila pokutu.
3. Podle návrhu se extenzivně a neohraničeně rozšiřuje možnost utajit informace, pokud její poskytnutí ohrožuje výkon zahraniční služby při ochraně zájmů České republiky a jejích občanů v zahraničí. Vypouští se totiž podmínka, aby ohrožení bylo „významné nebo přímé“. Tajit by se tak v případě širokého výkladu mohlo například vše, co by popudilo zahraniční lídry jako Vladimíra Putina, Kim Čong-una nebo vedení komunistické Číny.
4. Návrh zavádí další příliš široké a chybně formulované výjimky z poskytování informací.
a) Například se má tajit informace, na kterou se vztahuje bankovní tajemství. V prvé řadě jde o nadbytečný návrh, jelikož současná praxe výkladu zákona ochranu bankovního tajemství na straně banky respektuje. Tato konkrétní formulace se však může vykládat významně jinak, než se dle důvodové zprávy předpokládá. Město by například mohlo tajit, kolik peněz má na účtu.
b) Další bezbřehá výjimka má tajit informaci, která může ohrozit rovnost účastníků soudního, rozhodčího nebo obdobného řízení. Její mlhavost povede v běžné praxi ke zneužívání.
c) Dále se mají tajit informace o smlouvách na pořizování a hospodaření se státními hmotnými rezervami. Návrh je opět zbytečný, zmateně napsaný a znamená utajení cen, za které stát kupuje třeba nouzové zásoby obilí. Tyto nákupy jsou z hlediska rizika korupce jedny z nejcitlivějších, zejména, když firmy premiéra Babiše (aktuálně spravované ve svěřenských fondech) patří mezi největší zemědělské producenty v zemi.
5. Navrhuje se několik prodloužení lhůt bez jakéhokoliv odůvodnění. To sníží protikorupční potenciál zákona.
6. Formulace ochrany před kverulanty (zneužitím práva na informace) umožňuje neohraničeně odmítat žádosti. Je nekonkrétní, dá se zneužít na kdeco. Občan by se například nesměl zeptat na kvalifikaci úředníka, o jehož rozhodnutí ve své věci pochybuje. Znění se musí zpřesnit, jinak povede k obstrukcím úřadů. Ministerstvo vnitra již obdrželo konkrétní návrh na zpřesnění, avšak odmítlo jej.
7. Navrhuje se, aby povinný subjekt mohl žádat zálohu na úhradu nákladů spojených s mimořádně rozsáhlým vyhledáním informací. Výše zálohy v takovém případě nesmí přesáhnout 60 % odhadovaných nákladů spojených s mimořádně rozsáhlým vyhledáváním informací, nesmí však být vyšší než 2 000 Kč. Limit 2000 Kč se jeví jako příliš vysoký a proto využitelný k odstrašování žadatelů. Rekonstrukce státu doporučuje limit ve výši 1000 Kč. Tento limit obsahoval také původní návrh Ministerstva vnitra.
Ustanovení o zálohách by mělo být také upraveno, neboť návrh nezohledňuje případ, kdy by výsledné vyčíslení úhrady překročilo očekávání žadatele natolik, že by pro něj nebylo přijatelné celou úhradu zaplatit. Navíc po měsíc starém nálezu Ústavního soudu ve věci Vsetína se ukazuje, že celý nápad se zálohou je zbytečný.
8. Institut stížnosti, který se používá velmi často, například když úřad vůbec neodpovídá, mlží nebo chce přehnanou úhradu, se v návrhu zatěžuje přílišnými formalitami podle správního řádu.
9. Související návrh novely zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, obsahuje obdobné problematické aspekty jako novela informačního zákona.
Čtěte také podrobný komentář Rekonstrukce státu k jednotlivým pasážím vládního návrhu.
Rekonstrukce státu je platforma občanů, kteří prosazují do českých zákonů účinná protikorupční opatření zformulovaná odborníky. Jejím cílem jsou lepší zákony proti zneužívání moci a plýtvání s veřejnými penězi. Rekonstrukci státu založila v roce 2013 dvacítka nevládních organizací. Zázemí projektu zajišťuje mezinárodní tým právníků Frank Bold. Garantem odborných témat je kromě Frank Bold také spolek Oživení, Otevřená společnost, EconLab a Hlídač státu.
Chci být v obraze a dostávat informace o tom, co podstatného se v politice děje a jak politici plní své sliby.
Podpořím férovější a průhlednější politiku v Česku
