Experti Rekonstrukce státu představili analýzu jednání prezidenta Miloše Zemana, u nichž jsou pochyby o jejich ústavnosti. Analýza vede k závěru, že některé kroky prezidenta byly porušením Ústavy, přičemž může jít i o porušení závažné. To ukazuje na důvodnost případného posouzení těchto kroků Ústavním soudem.
Rekonstrukce státu chce touto analýzou přispět do debaty o ústavnosti kroků prezidenta vedené v souvislosti s podáním ústavní žaloby senátory. Ústavní žaloba je vedle kompetenční žaloby zřejmě jedinou cestou k vytyčení jasnějších mantinelů pravomocí prezidenta, nepočítáme-li přímo ústavní novelu. Analýza vznikla jako součást hlídání tzv. Mantinelů demokracie, tedy základních principů demokratické a odpovědné vlády.
Analýza expertů Rekonstrukce státu se zabývá hned deseti spornými kroky prezidenta Zemana v obou jeho funkčních obdobích. „Analýza ukazuje, že některé kroky prezidenta mohou představovat závažné porušení Ústavy. Posouvání limitů svých kompetencí se navíc Miloš Zeman dopouštěl relativně často, což může mít vážné důsledky pro stabilitu parlamentního systému jako takového. Je to přístup značně svévolný, netransparentní a nezodpovědný,” komentuje výsledky analýzy Oldřich Kužílek, odborný garant Rekonstrukce státu.
Mezi nejzávažnější případy překročení pravidel Ústavy patří podle závěrů analýzy aktuální nekonání prezidenta ve věci odvolání ministra kultury Antonína Staňka na návrh premiéra a také otálení prezidenta s odvoláním tehdejšího ministra financí Andreje Babiše v květnu 2017. Podobně závažné je také zasahování Miloše Zemana do nezávislosti soudů skrze schůzky s významnými soudci. Další případy zneužití prezidentských pravomocí podle analýzy většinou spadají do sféry porušení ústavních principů či ústavních zvyklostí. Celá analýza je k dispozici níže.
Deset sporných kroků Miloše Zemana z hlediska ústavního práva
Analýza se zabývá jednotlivými kroky prezidenta z hlediska ústavního práva a zaměřuje se pouze na ty situace, kde panuje širší shoda ústavních expertů na tom, že skutečně došlo k překročení Ústavy, základních ústavních principů anebo významných ústavních zvyklostí. „Dlouhodobě se zabýváme hlídáním demokratických principů a kroky prezidenta jsou v tomto ohledu velmi významné. Vzhledem k tomu nabízíme shrnutí faktů i naše právní závěry. Naším cílem je, aby se do debaty o ústavnosti kroků prezidenta zapojili přední ústavní experti a veřejnost i politici měli k dispozici závěry od širokého spektra odborníků. Předpokládáme, že šíře různých pohledů a shoda na určitých závěrech může napomoci objektivnějšímu vnímání hrozeb pro demokracii, a to nehledě na vztahy k aktérům případů a politické soupeření,” řekl Josef Karlický, vedoucí týmu Rekonstrukce státu.
Přehled zahrnuje jednak spor o jmenování velvyslanců Livie Klausové a Vladimíra Remka z března 2013, jmenování „úřednické” vlády Jiřího Rusnoka z června 2013 a udržování této vlády bez důvěry Sněmovny. Obsahuje také spor o jmenování členů Sobotkovy vlády, spor o jmenování Martina C. Putny profesorem z května 2014 a následný spor o jmenování tří profesorů vysokých škol z května 2015.
Experti se dále zabývali sporem o jmenování Miroslava Pocheho ministrem zahraničí Babišovy vlády z června 2018 a v neposlední řadě ovlivňováním soudců v konkrétních kauzách při schůzkách, což vyšlo najevo letos v lednu. Analýza zahrnuje také aktuální spor o odvolání ministra kultury a jmenování jeho nástupce.
Aktuální spory jsou jen špičkou ledovce
Současný spor o jmenování nového ministra kultury však jistě je jedním z nejkřiklavějších a z hlediska ústavního práva nejzřetelnějších příkladů porušení ustanovení Ústavy. Ústavní právníci se shodují, že prezident bezpodmínečně musí vyhovět návrhu na odvolání člena vlády. Platí, že neodvolání v implikované lhůtě „bez zbytečného odkladu” je porušením litery Ústavy, navíc v podstatném aspektu, který se dotýká základního rozdělení moci ve státě, a tedy i charakteru České republiky jakožto parlamentní demokracie.
„Pokud prezident nevyhoví předsedovi vlády s odvoláním člena vlády, odpovědnost za složení vlády částečně přechází z premiéra na prezidenta, dochází tak k ohrožení parlamentního systému vlády. Prezident na rozdíl od vlády není odpovědný Sněmovně, od které v českém ústavním systému vláda čerpá svou demokratickou legitimitu. Mohli bychom tedy trochu parafrázovat jeden výrok ze Sněmovny, že si prostě Miloš Zeman sám vzal mandát na řešení něčeho, co prezidentovi v parlamentním systému nepřísluší,” dodává k tomu jeden za autorů analýzy Věnek Bonuš ze spolku Frank Bold.
Ústavní žaloba může vyjasnit kompetence svěřené prezidentovi
Senátoři vypracovali již dvě ústavní žaloby na prezidenta. Senátor Václav Láska (klub Senátor 21) připravil žalobu, která pokrývá řadu skutků prezidenta z posledních let. Senátoři ODS pak přišli se žalobou, která je naopak zaměřena pouze na otálení prezidenta se jmenováním místopředsedy ČSSD Michala Šmardy ministrem kultury. První ze žalob bude dnes odpoledne projednávat Senát.
„Není na místě vnímat ústavní žalobu jako politický útok na prezidenta. Je to nástroj daný Senátu přímo Ústavou právě pro případy, kdy prezident překračuje ústavní mantinely a ohrožuje dělbu moci ve státě. Žaloba je v takovém případě prostředek, jak dosáhnout vyjasnění situace a autoritativního rozhodnutí, aniž by bylo nutné Ústavu přímo měnit. O ústavnosti kroků totiž může rozhodnout pouze Ústavní soud, který není právními názory zákonodárců vázán. Vydání stanoviska Ústavního soudu pak může vyřešit nejen současné spory, ale také eliminovat budoucí kompetenční pře prezidentů, premiérů, ministrů i dalších aktérů v našem demokratickém systému. Současný stav, kdy je vláda kvůli nejasným kompetencím často více či méně paralyzována, rozhodně nikomu neprospívá a poškozuje obraz České republiky v zahraničí,” poznamenal k závěrům analýzy Marek Zelenka, předseda Oživení.
Chci být v obraze a dostávat informace o tom, co podstatného se v politice děje a jak politici plní své sliby.
Podpořím férovější a průhlednější politiku v Česku
