Česko jako jedna z mála zemí EU stále ještě nemá etický kodex určený zákonodárcům. Poslanci a senátoři tak nemají závazná pravidla pro přijímání darů, styk s lobbisty nebo předcházení střetu zájmů či případné oznámení střetu zájmů. Přijetí kodexu doporučuje skupina států proti korupci GRECO a další mezinárodní instituce. Rekonstrukce státu nyní přináší vizi, jak na to.
Významným nástrojem v boji s korupcí nejsou jen zákony pro větší otevřenost a transparentnost politiky, ale také etické kodexy jako projev seberegulace zákonodárců. Mezinárodní instituce včetně OSN, OSCE nebo Skupiny států proti korupci Rady Evropy (GRECO) Česku dlouhodobě doporučují, aby poslanci a senátoři vytvořili vlastní závazný soubor norem, kterým se budou řídit.
Zatímco čeští senátoři nedávno zcela odmítli vytvářet jakýkoliv etický kodex, v Poslanecké sněmovně se zřejmě blýská na lepší časy: práce na tvorbě etického kodexu již začaly. Rekonstrukce státu nyní přináší 10 hlavních principů, které by měl dobrý etický kodex splňovat. Věříme, že se zákonodárci mohou těmito body inspirovat.
Desatero etického kodexu zákonodárce:
Etický kodex by měl zahrnovat všechny hlavní aspekty pracovní náplně poslance, jako je například vhodnost přijímání darů či jiných výhod, předcházení střetu zájmů - popřípadě aktivní hlášení střetu zájmů při konkrétních hlasováních a v neposlední řadě přístup k lobbingu nebo prolínání lobbingu a politiky.
Například Evropský parlament pamatuje na situaci, kdy se europoslanec po skončení svého mandátu stává v europarlamentu lobbistou - musí takovou situaci nahlásit a pozbývá některé benefity běžných „lobbistů“. Poslanec Parlamentu EU musí řešit i situace, kdy jej soukromá firma hostí například na konferenci nebo zájezdu a vše transparentně uvést.
Samozřejmostí pak je, aby se poslanci s plným zněním kodexu vždy při nástupu do funkce seznámili aby se mohli v případě pochybností obrátit na komisi nebo výbor, který kodex vykládá. V praxi se také ukazuje, že pro dodržování kodexu je nutné zavést alespoň minimální sankce - ty mohou být například formou veřejného napomenutí nebo pokuty.
Co je to etický kodex?
Etický kodex parlamentu představuje formu seberegulace, kdy parlament zaváže své členy určitými pravidly chování. Ta mohou být vložena do samostatného zákona, jednacího řádu a jiných procesních předpisů, nebo se může jednat o dokument schválený usnesením parlamentu.
Etický kodex slouží jako „návod“ pro zákonodárce a zároveň sděluje občanům, jaké chování je od členů parlamentu žádoucí a posiluje jejich informovanost o tom, nakolik jsou tato pravidla dodržována.
V Česku proběhlo již několik pokusů o vytvoření etického kodexu poslanců. První návrh etického kodexu předložil v roce 2005 tehdejší předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD). Kodex nicméně podpisem podpořilo pouze devět poslanců. Druhý návrh kodexu, který navrhla pracovní skupina vlády v roce 2014, nebyl o moc úspěšnější. To stejné platí i pro etický kodex navrhovaný předsedou sněmovny Radkem Vondráčkem (ANO 2011) v minulém volebním období.
Pevně věříme, že tentokrát to poslanci s tvorbou etického kodexu myslí vážně a nabízíme jim pomocnou ruku.
Chci být v obraze a dostávat informace o tom, co podstatného se v politice děje a jak politici plní své sliby.
Podpořím férovější a průhlednější politiku v Česku
