Co změní nový Evropský zákon o svobodě médií?

Evropský zákon o svobodě médií (European Media Freedom Act - EMFA) je nový soubor pravidel, který zásadně ovlivní sdělovací prostředky v zemích evropské sedmadvacítky. Návrh byl zveřejněn v září loňského roku a měl by být schválen ještě před volbami do Evropského parlamentu, jež se uskuteční v červnu příštího roku.

Na jednání pléna Evropského parlamentu by se měl zákon dostat v říjnu, momentálně návrh sbírá pozměňovací návrhy ve výborech. Švédsko jako předsednická země Rady chce do konce června představit svůj obecný přístup jako podklad k dohodě na finálním kompromisním znění. Podle zveřejněných návrhů už tedy lze docela dobře usuzovat, co budou chtít evropští tvůrci legislativy uzákonit.

Lepší dohled nad veřejnými penězi

Návrh počítá mimo jiné se zveřejňováním toho, jak jsou média financována z veřejných peněz. Navíc by na objednávání reklamy z veřejných peněz měl dohlížet regulátor, což by mělo bránit zadávání reklamy “dezinformačním webům”, nebo by to alespoň mělo vést k omezení těchto penězotoků.

Metodiku ke stejnému problému představil v České republice začátkem června ministr pro místní rozvoj a vicepremiér pro digitalizaci Ivan Bartoš (Piráti). Zadavatelé reklamy by měli podle doporučení v této metodice nastavovat pravidla, kde se jejich reklama může zobrazovat. Cílem je omezit reklamní podporu webů, které podle ministra "sloužily jako hlásné trouby Kremlu, tváří se jako zpravodajské, přesto nevíte, kdo ty články píše...".

Sociální sítě mocné a bezmocné?

Již dnes slyšíme z mnoha stran, že online platformy v sobě koncentrují příliš mnoho pravomocí a vlivu. EMFA může nechtěně tento negativní efekt ještě umocnit. Navrhovaný článek 17 zákona totiž od “velmi velkých platforem” požaduje, aby kontrolovaly, kdo je a není médium.

Problém spočívá v tom, že článek 17 se tváří jako posilování ochrany sdělovacích prostředků. To však zároveň znamená, že jakékoliv “médium” nyní bude moci užívat výhod jednoduššího šíření obsahu. A to i tehdy, pokud by se mělo jednat o dezinformace či nenávistný obsah.

Škodlivý obsah budeme trpět. Nebo ne?

Původní návrh Komise počítal s tím, aby velmi velké platformy informovaly média předtím, než smažou škodlivý obsah. V průběhu projednávání se ovšem objevují i návrhy, aby velmi velké platformy poskytovatele mediálních služeb nejen informovaly o nutnosti smazání škodlivého příspěvku, ale navíc se samotným smazáním čekaly minimálně 48 hodin. To je více než dost času na to, aby se dezinformace a škodlivý obsah mohly šířit a mít zásadní dopad na zpravodajský cyklus a veřejnou debatu.

Návrh by podle Martina Luhana vytvářel nerovnost svobody projevu pro různé skupiny uživatelů a zároveň porušoval právo na informace garantované článkem 11 Listinou základních práv Evropské unie.

Je nepochybné, že poskytovatelé sdělovacích služeb v moderní době sociálních sítí trpí. Ale méně přísné moderování jejich obsahu tyto potíže nevyřeší. Místo toho by bylo třeba se zaměřit na jejich finanční udržitelnost a zvýšení viditelnosti médií na online platformách. Například tak, aby zahrnoval doporučovací systémy, což by uživatelům umožnilo vybrat si, jak bude řazen obsah, který vidí.

Tím se vracíme zpět k české mediální scéně. A přestože čeští politici zatím moc nevědí, co se na ně s příchodem EMFA chystá, některá opatření už zavádějí. Například posílení nezávislosti rad médií veřejné služby, které prochází parlamentem, je vyžadováno i novým evropským nařízením. A stejně tak zajištění stabilního financování vedoucího k nezávislosti. Na tom musejí čeští zákonodárci teprve začít pracovat.