Na co by si měl posvítit chystaný zákon o lobbování?

Vláda Petra Fialy (ODS) připravuje návrh zákona o lobbování, který aktuálně prochází připomínky ministerstev. Návrh vypadá v mnoha ohledech slibně - zodpoví nám třeba na takové otázky, jako kteří lobbisté v Česku působí, v jakých oblastech se angažují a kdo konkrétní lobboval za změnu zákona nebo národní strategie. Měl by také ozřejmit, co přesně je cílem lobbisty.

Na mnoho dalších otázek však současná verze návrhu zákona odpovědět nedovede. V prvé řadě zákon neřeší, kdo lobbuje za obsazení důležitého postu, vypsání veřejné zakázky nebo dotačního programu. To z protikorupční perspektivy nelze vůbec kvitovat. Zákon navíc nedohlédne na to, kdo lobbistu pro lobbing konkrétní agendy najal.

Kdo je a není lobbistou?

Každá komunikace s politikem pochopitelně není lobbingem. Zákon vidí lobbing jako soustavnou činnost se záměrem ovlivnit rozhodování na národní úrovni. Pokud si jako občan chcete postěžovat poslanci ze svého kraje, že nové silnice nebo slíbené byty pro mladé jsou v nedohlednu, a vyzvědět, jestli se v této věci konečně něco nechystá, určitě se tím nestanete lobbistou.

Lobbisty se naopak stanou všichni, kteří se dlouhodobě snaží ovlivnit konkrétní veřejnou politiku vtělenou do zákonů. Jednotlivci, firmy, spolky, církve, neziskové organizace nebo komory a svazy. 

Ať už jde o lobbing v soukromém nebo veřejném zájmu, všichni ti, kteří se snaží promlouvat do podoby zákonů a dalších klíčových národních právních norem, se musí registrovat coby lobbisté. Ve většině případů je totiž jen velice těžko rozeznatelné, kde končí zájem veřejný a kde začíná zájem soukromý. A především by se v obou zájmech mělo lobbovat transparentně.

Pozor, v hledáčku lobbistů jsou i asistenti poslanců

Poslanci a senátoři, ministři a jejich náměstci, vládní zmocněnci, poradci ministrů a prezidenta, ale také vedoucí kanceláře Sněmovny, Senátu i prezidenta. Vedoucí kabinetů ministerstva a ústředních státních úřadů (např. České národní banky, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání nebo Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže) a střední i vrchní management státní správy. Pokud někdo bude soustavně lobbovat tyto lidi, měl by se zapsat do registru lobbistů a transparentně ukázat, za co k nim chodí orodovat.

Pozn. Současný návrh požaduje transparentnost při soustavném lobbingu za podobu strategie, vyhlášky nebo zákona, ale snad ještě dojde ke změně, aby byl transparentní i lobbing za vypsání veřejné zakázky či obsazení veřejné funkce.

Ve výčtu zatím chybí hlava moci výkonné - prezident republiky, ale také asistenti poslanců a senátorů.

Neexistuje ani žádný pádný důvod, proč by měl ve výčtu lobbovaných osob chybět prezident, který může vetovat zákony. Hlava státu by zahrnutím do zákona o lobbování nezískala nové povinnosti s vykazováním schůzek. Informovat o schůzkách s prezidentem by naopak měli ti lidé, kteří k němu budou pravidelně chodit prosazovat své zájmy.

Na které oblasti si zákon neposvítí?

Zákon o lobbování by se měl zaměřit nejen na tvorbu legislativy a národních strategií, měl by se věnovat i takovým významným doménám, jako jsou třeba rozhodnutí České národní banky, obsazování míst ve veřejném sektoru, vypisování dotací a veřejných zakázek nebo udělování milostí. Návrh ministerstva spravedlnosti s tím ale nepočítá.