Implementace vládou schváleného zákona na ochranu oznamovatelů korupce, který vstoupil v platnost 1. srpna 2023, je v ohrožení. Ministerstvo spravedlnosti totiž vyčlenilo na agendu ochrany oznamovatelů jen zlomek zaměstnanců oproti tomu, kolik si samo stanovilo v důvodové zprávě.
Dlouho očekávaný zákon o ochraně oznamovatelů korupce, který by měl sloužit jako nástroj pro odhalování korupce a podvodů, zatím nefunguje v souladu s tím, jak si to vláda stanovila.
Navzdory tomu, že přijatý zákon obsahuje několik nedostatků, na které dlouhodobě upozorňovaly členské organizace Rekonstrukce státu (Frank Bold a Oživení) ve spolupráci s Transparency International ČR, jde o dobrý krok v boji proti korupci.
Ministerstvu spravedlnosti vyplývá z přijatého zákona několik povinnosti:
Přijatý zákon, který navrhlo a předložilo Ministerstvo spravedlnosti, určuje pro zajištění výkonu práce související s pokrytím všech výše jmenovaných oblastí působnosti, zřízení útvaru s minimálně 10 systemizovanými místy. Z toho 8 míst by mělo, dle důvodové zprávy, být obsazeno odbornými zaměstnanci, kteří by se měli věnovat samotné agendě ochrany oznamovatelů, 1 místo administrativním pracovníkem a 1 místo představeného.
Z informací, které MSp sdělilo Rekonstrukci státu na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím vyplývá, že ministerstvo zřídilo výlučně pro agendu whistleblowingu celkem 4 nová pracovní místa. Tato místa byla převedena na Odbor střetu zájmů a boje proti korupci a jsou tvořena 2 odbornými zaměstnanci a 2 administrativními zaměstnanci, tedy asi čtvrtina oproti původnímu plánu.
Ministerstvo také uvádí, že agendou se před i po nabytí účinnosti zákona zabývali a zabývají částečně i 4 další státní zaměstnanci a jedna osoba na základě dohody o pracovní činnosti. Jedná se zřejmě o úředníky, kteří zákon sepsali. Ti však mají na ministerstvu i řadu dalších úkolů, ochraně oznamovatelů se tak nemohou věnovat soustavně.
Ministerstvo spravedlnosti dnes není kapacitně uzpůsobené k efektivnímu vykonávaní a pokrývání všech oblastí v působnosti agendy ochrany oznamovatelů.
Nedostatek kapacit pro ochranu oznamovatelů se může zejména podepsat na možnostech ministerstva organizovat školení a provádět kontroly, což jsou hlavní nástroje pro uvedení zákona z papíru do reality. Ministerstvo může pokutovat vědomě nepravdivá oznámení, uplatňování odvetných opatření a porušení povinností povinných osob, kterými jsou všechny instituce s více než 50 zaměstnanci a úřady obcí nad 10 000 obyvatel.
Vláda tímto přístupem dává najevo, že boj proti korupci pro ni není priorita.
Domníváme se, že ideální systémovou variantou by bylo zřízení nového nezávislého úřadu, či začlenění agendy některému z již existující úřadů, například Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí nebo Veřejnému ochránci práv.