Papírna Česko. Úřadům se digitalizovat nechce

Digitální služby jsou právem

Díky iniciativě poslanců a soukromého sektoru se před více než rokem podařilo prosadit zákon o právu na digitální služby, zásadní krok pro budování českého eGovernmentu. Některé návrhy se do této „digitální ústavy” podařilo prosadit i Rekonstrukci státu. Stát podle něj musí do roku 2025 digitalizovat všechny své služby a umožnit tak občanům komunikovat s úřady přes internet.

Pro vládu ze zákona vyplynul jasný úkol: vytvořit katalog služeb, které občanům poskytuje, připravit harmonogram jejich digitalizace a také technické provedení. To vše do 1. února 2020. Na úřadech pak je v souladu s předloženým plánem služby digitalizovat. Ačkoliv to vláda formálně stihla (1. února dokumenty schválila), výsledek není příliš optimistický. Jednotlivým resortům se do digitalizace příliš nechce.

Jízdní řád digitalizace státu s hodně pomalým rozjezdem

Letos se veřejnost může „těšit” pouze na dvě nové služby - vydání rozhodnutí o přijetí válečného veterána do domova péče o válečné veterány a žádost o poskytování plného přímého zaopatření zletilé nezaopatřené osobě. Většina služeb pak má být digitalizována od února 2022 - týkají se zejména zápisů do matriky, uzavírání manželství a silniční dopravy. S vyřízením např. řidičáku bez návštěvy úřadu se v příštích 4 letech ale nepočítá. Pouze minimum služeb má být navíc dostupných na zamýšleném centrálním webu státu, Portálu občana.

Samotný katalog služeb není zatím hotový - schválených je pouze 35 % agend (131 agend z 374), a plán tak pracuje pouze s nimi. Drtivá většina služeb navíc podle úřadů už zdigitalizovaných je (na místě je však otázka, jakým způsobem). Nově se tak podle harmonogramu bude digitalizovat pouze 257 úředních úkonů. Nové služby slibuje Ministerstvo vnitra a Ministerstvo dopravy, další resorty a ústřední orgány pak většinou nic. Daleko pečlivější byly úřady naopak ve výčtu, které služby digitalizovat nebudou - harmonogram takových čítá téměř 500, mnohdy bez dostatečného vysvětlení. Digitalizovat podle některých úřadů nejde například seznámení se s podklady.

Napodruhé a ne moc dobře

První verze harmonogramu zamířila do připomínkového řízení v prosinci loňského roku. Přípravu dostalo na starost Ministerstvo vnitra, které do katalogu zařadilo s přehledem nejvíc služeb. Většina ministerstev ale dodala neúplný, nesystematický a v některých případech zcela prázdný seznam, přičemž jako digitalizovatelnou nevyhodnotila v drtivé většině ani jednu ze svých služeb.

S čistým štítem z toho ale nevyšlo ani samotné vnitro. Materiál byl plný chyb a velká část resortů a dalších připomínkových míst se ohradila proti chybějícím údajům, které se i přes jejich zaslání v katalogu neobjevily. Výtky mířily i na nejasnosti v materiálech a kvůli neúplnosti katalogu (schválených služeb byla pouze malá část) padl návrh i na úplné stažení. Resortům přitom často nebylo jasné ani to, jak se digitalizace bude financovat.

Nedigitální Česko

Finální verze harmonogramu nepřinesla výrazné zlepšení. V projednávaných materiálech vnitro uvádí, že „jako problematičtější vyhodnotilo nesplnit úkol stanovený zákonem o právu na digitální služby.” Ministerstvo tak prakticky úkol splnit nestihlo a šikovně si pod termínem „aktualizace materiálu” schovalo odložení termínu o dalších 8 měsíců. Financování a nutné navýšení personálních kapacit pro digitalizaci je podle materiálu navíc na jednotlivých úřadech.

Digitalizace služeb státu patří mezi programové priority vlády, její ambiciózní cíle se ale nedaří plnit. Za uspokojivě naplněný nelze považovat ani jeden ze 17 hodnocených slibů o digitalizaci Česka z programového prohlášení. Vládou slibované posílení efektivity a transparentnosti státní správy a zjednodušení komunikace mezi státem a občanem zatím není patrné a současná podoba harmonogramu služeb nevěstí v dohledné době výrazné zlepšení.