Průšvihy za miliardy a rizika pro demokracii, kterým politici můžou zabránit zvednutím ruky (1. část)

V loňském roce bylo Česko nejhorší ze 42 hodnocených zemí protikorupční skupiny Rady Evropy (GRECO) v plnění protikorupčních doporučení. Do sněmovních voleb zbývá pouhý rok. Stále je však možné stihnout schválit 10 důležitých zákonů na podporu odpovědného a otevřeného vládnutí bez korupce. Vláda, poslanci a senátoři teď mají jedinečnou příležitost vylepšit reputaci ČR a prosadit jich co nejvíc. Jakým aktuálním kauzám a událostem by se díky nim dalo předejít? Přinášíme přehled první pětice z nich. Druhou část článku najdete zde.

1) Rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu (ST 229, ST 360): Kontroloři NKÚ mají zamčené dveře u státních firem, krajů i statutárních měst. Bilion a půl z veřejných peněz je tak stále bez nezávislé kontroly. První návrh, který by rozšíření kontrol NKÚ umožnil, se v Parlamentu objevil už v roce 2009. Po 11 letech je konečně příležitost dotáhnout to do konce. Potřebná změna Ústavy se zasekla u senátorů.

V souvislosti s dostavbou jaderného bloku elektrárny Dukovany je přitom nejvyšší čas. Stát bude poskytovat ČEZu miliardy z veřejného rozpočtu. Jak ale ČEZ s penězi naloží? V současnosti nemáme žádný orgán nezávislý na vládě, který by se hospodaření státní firmy podíval na zoubek. Pokud politici schválí potřebné zákony, dostavba Dukovan bude výrazně transparentnější. Vzhledem k tomu, že by NKÚ mohl nahlížet i do hospodaření městských firem, nejspíš bychom si ušetřili třeba i 10 let soudních tahanic o tom, jestli bývalý ředitel Novák a Ivo Rittig vytunelovali pražský dopravní podnik DPP. A možná i těch 100 miliard korun z našich kapes, na které soud vyčíslil škodu.

2) Posílení transparentnosti a kvality rozhodování soudů (ST 630): Rozhodování soudů by mělo být předvídatelné, a občané by měli mít přehled o tom, jak soudy postupují. Vznikla nová databáze, v níž by se rozsudky nižších soudů v anonymizované podobě měly objevit. Pokud má ovšem lépe fungovat, je třeba tuto povinnost uložit soudům zákonem, ne pouze ministerskou instrukcí. Soudy mají už od roku 2003 povinnost publikovat alespoň “významná rozhodnutí”, ale tuto povinnost často neplní.

A jak to celé dopadá? Problém nejednotného rozhodování ilustrují například aktuální rozsudky o trestných činech během nouzového stavu, kdy si zloděj housek od brněnského soudu odnáší trest jeden a půl rok a zloděj trenýrek dva roky, zatímco čokoládový bandita v Praze vyvázl s podmínkou. O řadě dalších rozdílných rozsudků ale v současnosti nevíme. Odlišná soudní rozhodnutí se v poslední době diskutovala i v souvislosti s ochranou spotřebitelů před problematickými smlouvami na investiční životní pojištění. Jak připomíná i nový předseda Krajského soudu v Plzni Alexandr Krysl, veřejně dostupná rozhodnutí navíc soudům uleví a dokonce mohou jejich práci zrychlit.

3) Férový systém přidělování exekucí (ST 545): Český systém exekucí motivuje exekutory i věřitele ke korupci a klientelismu. Exekutoři totiž působí v tržním prostředí, kde se musí věřitelům podbízet - někdy i příslibem nekalých praktik. Řešením je změnit exekuční řád zavedením tzv. teritoriality exekutorů. Exekutora by určoval místo věřitele nezávislý soud podle místa bydliště dlužníka, a začala by platit zásada jeden dlužník - jeden exekutor. Trh s dluhy by tak zmizel.

Korupce v exekucích je tak trochu veřejným tajemstvím, o kterém exekutoři ani věřitelé nemluví moc nahlas. Že jde o závažný problém však letos poprvé přiznala i Exekutorská komora a jako řešení doporučila tržní prostřední odstranit. Lidovky.cz uspořádali mezi exekutory anonymní anketu, ve které se 37 z 46 oslovených exekutorů vyslovilo pro zavedení teritoriality, kvůli závislosti exekutorů na věřitelích. Na podezřele úzké vztahy exekutorů a věřitelů, které podkopávají nezávislost exekutorů také opakovaně upozorňují média. Jedinečná šance korupční odstranit je právě teď. Reforma exekucí nikdy neprošla přes první čtení Sněmovny a v důsledku koronakrize nás nepochybně čeká další vlna dluhů. Je nejvyšší čas zajistit férovější systém jejich vymáhání.

4) Veřejná evidence skutečných majitelů (ST 886, ST 909): Česká veřejnost ani úřady v řadě případů neví, kde končí veřejné peníze. Firmy totiž mohou skrývat vlastnickou strukturu, a přesto získat dotace nebo veřejnou zakázku. Zákon o evidenci skutečných majitelů a zákon proti praní špinavých peněz to můžou napravit. Oba už přitom míří do finiše.

Díky těmto opatřením se tak může například konečně rozlousknout, kdo je skutečným majitelem Agrofertu. Pokud se ukáže, že je to skutečně premiér Babiš (tak jako je vedený ve slovenském či britském registru), v souladu se zákonem o střetu zájmů musí přijít Agrofert o dotace a zakázky.

5) Novela informačního zákona (ST 633): Vláda se zavázala zlepšit právo občanů na informace. Co chvíli ale musíme upozorňovat na to, že se ho spíš nějakým způsobem snaží okleštit. Současný návrh novely infozákona není výjimkou. Opět přístup veřejnosti k informacím oslabuje, chybí přesná definice povinných subjektů poskytujících informace a nedostatečně chrání právo na informace před zneužitím.

Pokud politici současný návrh opraví, bude konečně jasné, od koho můžou občané informace požadovat. Odpadnou tak táhlé soudní spory, jestli ten či onen subjekt má ze zákona povinnost informace poskytovat. Soudy v posledních letech povinnosti zprostili několik státní firem včetně ČEZu a Českých drah. V loňském roce je Ústavní soud znovu mezi povinné subjekty zařadil (až na ČEZ, kde stát nevlastní všechny akcie). Dobře napsaná novela zákona s těmito zmatky skoncuje.