Průšvihy za miliardy a rizika pro demokracii, kterým politici můžou zabránit zvednutím ruky (2. část)

V loňském roce bylo Česko nejhorší ze 42 hodnocených zemí protikorupční skupiny Rady Evropy (GRECO) v plnění protikorupčních doporučení. Do sněmovních voleb zbývá pouhý rok. Stále je však možné stihnout schválit 10 důležitých zákonů na podporu odpovědného a otevřeného vládnutí bez korupce. Vláda, poslanci a senátoři teď mají jedinečnou příležitost vylepšit reputaci ČR a prosadit jich co nejvíc. Jakým aktuálním kauzám a událostem by se díky nim dalo předejít? Přinášíme přehled k dalším pěti zakonům. První část článku najdete zde.

6) Transparentní lobbing (ST 565): V čím zájmu vznikají politická rozhodnutí? Připravovaný zákon o lobbování má veřejnosti konečně odhalit,, že nové zákony, strategie či kroky vlády a ministerstev jsou především výsledkem soupeření různých soupeřících zájmů. Samotní politici navíc získají větší přehled o lobbistech a jimi prosazovaných zájmech, což může pomoci zvýšit kvalitu jejich rozhodnutí.

Politici se s lobbisty schází den co den. Třeba i s lobbisty z Rekonstrukce státu. Netransparentní lobbing se však může pojit i s klientelismem nebo a dalšími negativními jevy. Pokud politici schválí kvalitní zákon o lobbování, vyhnou se tak i spekulacím, že s lobbisty někde kují pikle. Třeba na Vyšehradě. Pokud by už byl zákon hotový, veřejnost by věděla, s kým se bývalý místopředseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek a bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula ve vyšehradském podniku po večerce sešli, a o čem diskutovali.

7) Úprava řízení Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran (v rámci ST 565): Úřad má dohlížet na férovost politické soutěže. Zatím je však spíše učitelem, který umí ověřit, jestli mu žák donesl úkol, ale neumí posoudit, jestli úkol nebyl opsán, nebo jestli skutečně splnil žák zadání. Fungování úřadu musí být v budoucnu efektivnější a tomu je třeba uzpůsobit i jeho strukturu.

Šéf úřadu má v současnosti takřka královské pravomoci. Veškerá rozhodnutí musí jít přes něj. To je obzvlášť v situaci, kdy předseda se svými kolegy nemluví a nechodí na porady, pro fungování úřadu závažný problém. Organizační struktura a rozhodovací procesy je proto třeba zákonem zlepšit.

8) Novela zákona o státním zastupitelství (ST 524; ST 569; ST 476; návrh na vládě): Státní zástupci mají klíčovou roli ve vyšetřování korupčních kauz. Sami jsou však závislí na libovůli vlády, která může kdykoliv odvolat Nejvyššího státního zástupce a jmenovat nového. S pomocí nového Nejvyššího zástupce pak vláda může odvolat vrchní státní zástupce. A s pomocí nových vrchních státních zástupců obměnit všechny jim podřízené státní zástupce. Třeba i ty, kteří právě rozhodují o kauzách politiků.

Proto je třeba posílit nezávislost a nestrannost státního zastupitelství, aby na něj politici nemohli vytvářet tlak. Parlamentní návrhy však už čekají rok a půl ve Sněmovně, vládní návrh ještě ani neopustil Strakovku. Od roku 2016 přitom i toto opatření doporučuje Česku protikorupční skupina GRECO.

Obavy o možné zásahy do fungování státních zástupců se objevily loni na jaře v souvislosti s nečekanou výměnou ministra spravedlnosti. Jsou to totiž státní zástupci, kteří budou mít rozhodující slovo ohledně obvinění premiéra Babiše z dotačního podvodu v kauze Čapí hnízdo. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman před rokem rozhodl o obnovení trestního stíhání premiéra a stále se jím tak zabývá dozorující státní žalobce. Vláda má však nadále pravomoc nejvyššího státního zástupce kdykoliv odvolat. Posílit nezávislost žalobců na exekutivě se přitom politici snaží už od roku 1999.

9) Zákon o ochraně oznamovatelů korupce (návrh na vládě): V Česku zatím neexistuje žádný právní předpis, který by zajistil dostatečnou ochranu oznamovatelům nekalého jednání a korupce. Potenciální whistleblower nemá v současnosti možnost, jak oznámit nekalé jednání bezpečně a mít přitom jistotu, že oznámení zůstane důvěrné a že se jím někdo bude zabývat. Kvalitní zákon může významně posílit ochranu veřejných zájmů a předcházet nehospodárnému jednání.

Na závažnost problému upozorňují i sami české úřady. Podle Akčního plánu pro otevřené vládnutí jsou „oznamovatelky a oznamovatelé protiprávního jednání často vystaveni odvetným opatřením a společenskému odsouzení,” odůvodňuje potřebu jejich ochrany vláda. Mezi nejznámější případy patří obžaloba na bývalého vedoucího projektu Opencard Jiřího Chytila nebo úředníka ministerstva vnitra Ondřeje Závodského, který byl po upozornění na podezřelé smlouvy přišel o místo a čelil výhrůžkám. Jako aktuálnější příklad lze uvést i případ Jaroslavy Rákosníkové z Ústavu pro studium totalitních režimů, která byla po upozornění na pochybné hospodaření instituce odvolána.

10) Reforma Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže: Antimonopolní úřad dlouhodobě selhává v dohledu nad veřejnými zakázkami. Hlavním systémovým problémem Úřadu je obrovská koncentrace rozhodovací pravomoci v rukou předsedy úřadu. S Transparency International a Oživení jsme proto navrhli reformu, která může úřad uzdravit. Výměna jeho předsedy nestačí.

O korupčních kauzách kolem ÚOHS by se dala napsat kniha. Týkají se zejména jeho bývalého předsedy Petra Rafaje a nejvyššího vedení úřadu. Existují podezření z manipulace zakázek a korupce v tendru na mýtné brány, prokázalo se napojení na vlivného brněnského ex-politika Švachulu obžalovaného v případu Stoka a prošetřují se utajené schůzky s politiky a nejrůznější podezřelé kšefty. Předseda navíc do důležitých funkcí jmenoval své blízké a známé. Koncentrace pravomocí v rukou předsedy totiž dává velký prostor i k jejich zneužití, což je značné riziko, ať už bude v čele úřadu kdokoliv. Na systémovou korupci je třeba systémová změna. Nový předseda byl vybrán v netransparentním výběrovém řízení a současné nastavení úřadu ho postaví pod silný tlak politiků i byznysu. S reformou by se proto nemělo otálet.